„Vždyť ona vůbec netahá a já s ní stejně chci chodit na volno a tu chvilku, co jí někde budu převádět na vodítku mi to nevadí…“ No jo…Tříkilové štěňátko opravdu moc netahá, ale brzo vyroste a s dvaceti kily už to taková pohoda není. A když psa máte u sebe všude, kde to jen trochu jde, tak je potřeba ho cvaknout mnohem častěji, než jste si původně mysleli. A tak jsem začala řešit, jak Chilli tahání odnaučit, když už jsem to zanedbala na začátku.

Rozjel se tedy kolotoč zkoušení nejrůznějších metod a hledání té pravé pro nás. Trvalo to dlouho, necelý rok, ale teď můžu říct, že už si Chilldu na vodítko dávám ráda, protože to ani pro jednu z nás není stres =)

Jaké metody jsme zkusili a proč (ne)fungovaly?

Když pes napne vodítko, zastav se!

  • Jak na to: Pokud se pes dostane na vodítku do tahu, vy se zastavíte a nejdete dál, dokud tah nepovolí = dopředu se pohybujete jen, když je vodítko prověšené.
  • Kdy ano: Skvělá metoda, když se pes s chůzí na vodítku teprve seznamuje, a hned od začátku se učí, že pokud táhne, nikam se nedostane. Jestliže budete opravdu důslední, možná ho v budoucnu ani nenapadne, že by taháním něco získal.
  • Proč nám nefungovala: Chilli už věděla, že se někam dostane, i když bude tahat. Pochopila sice, že aby šla dál, musí vodítko povolit, ale současně na mě začala štěkat, proč stále stojím. Zdálo se mi, že v ní spíš podporuju „chceš-li jít dál, zaštěkej“.

Když pes napne vodítko, změň směr!

  • Jak na to: Pokud se pes dostane na vodítku do tahu, změníte směr o 180 stupňů (rozejdete se na opačnou stranu), pes vás následuje a v okamžiku, kdy vás míjí dostane odměnu. Naučí se tak, že zóna odměn je u páníčka a ne někde před vámi, kam se vás snaží dotáhnout. Časem se pes naučí, že v okamžiku, kdy začne tahat, má se hned otočit na psovoda a zařadit tam, kde se mu to nejvíc vyplatí.
  • Kdy ano: Jednoduchá metoda, s jasnými kritérii. Pes se tedy rychle učí požadovanému chování. 
  • Proč nám nefungovala: Pokud se člověk rozhodne jít touto cestou, je potřeba, aby metodu používal pokaždé, když má psa na vodítku. Proto se musí dělat vyloženě trénovací chůze a neočekávat, že někam dojdete, protože nedojdete. Já se ale s Chilli potřebovala někam dostat a zároveň ji mít i na vodítku, a tak jsme tento způsob opustili, i když se zdál účinný.

Jak jsme nakonec zvítězili?

Hodně důležité pro mě bylo uvědomění, že pes potřebuje informace o tom, jak se má pohybovat, i když je na vodítku. Nemůžu ho prostě jen tak přivázat a víc už nic neřešit. Naopak je třeba mu dávat informace o tom, kam se jde snad ještě víc, než když je na volno. 

Další podstatnou věcí v našem výcviku bylo to, že jsem opravdu nemohla na rok používat vodítko jen během trénování a v praktickém životě ne. Musela jsem tedy vybrat metodu, která mi dovolí si vodit psa, aniž bych rozbila to, co jsme se už naučili.

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že Chilli nebudu odnaučovat tahání, ale naopak si natrénujeme nový trik – NETAHÁNÍ.

  • Jak na to: Vybere si povel pro tento nový trik (já říkám „se mnou“). Tento povel řeknete, uděláte krok a hned psa odměníte (dřív, než se zvládne dostat do tahu). A takto stále dokola: povel – krok – odměna…povel – krok – odměna. Postupně, zvyšujete kritéria a přidáváte kroky dva…čtyři…dvacet…atd. My ztěžovali opravdu vždycky jen o krok, aby to najednou nebylo moc těžké a znovu jsme si chůzi nepokazili. 

Tahle metoda je poměrně náročná na pamlsky (hlavně v začátcích). Ale dává vám možnost se někam dostat. A já ji hodně ocenila i v momentech, kdy šel s Chilli někdo jiný, kdo ji necvičí. Nevadilo, že někoho tahá, protože se tím naučená chůze nekazila.

Jak nám to teď funguje?

Vždy, když je Chilli na vodítku pod tímto povelem, netahám ani já ji. Takže pokud se třeba začuchá, stojím a čekám, případně řeknu, že jdeme. Nejedná se totiž o chůzi u nohy, kdy je potřeba, aby zkrátka šla u nohy a nedělala nic jiného.

Stále s Chilli komunikuju (o změně směru, o zastavení, atd.), aby se nedostávala do situací, kdy začne tahat proto, že nemá dostatek informací.

Používám povel „UPS“ jako označovač chování, které nevede k cíli (tedy k odměně). Pokud se pod povelem „se mnou“ dostane do tahu, říkám napřed „ups“ aby měla možnost si uvědomit, že je něco špatně a opravit se (v tomto případě přestat tahat). Pokud to nezabere, zastavím se, zavolám si Chilli k sobě a znovu vycházíme s povelem „se mnou“.

Pokud jdeme dlouho, povel čas od času zopakuju, aby věděla, že stále nemá tahat a nepřišla tak o pamlsek. To je ale taková moje pomůcka pro ni. Jsem si jistá, že je schopná si povel zapamatovat, mně ale nevadí ho připomenout a udělat to tak lehčí.

Protože v tahu už teď s Chilli nechodím, začíná mít spojené vodítko = netahání (ne jen povel = netahání), tak věřím, že časem povel ani nebude potřeba =) 

Klára + Chilli

Napsala Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *