Umanutá a umíněná to asi někdy opravdu jsem. Jenže já, jakmile si něco vezmu do hlavy, nemůžu to z ní už dostat pryč. Minimálně do té doby, než se mi podaří s danou myšlenkou něco udělat, realizovat, nebo ji v něco přetvořit. A jedno takovéhle myšlenkové semínko jsem si ve svých představách vytvořila, když jsem na podzim roku 2016 psala jeden z prvních článků na blog.

Byl to TADYTEN.
A přesně se to bylo takhle:
„Když teď nad procházkou přemýšlím zpětně, myslím, že si jí budu chtít dát ještě jednou…až bude sníh…až bude to ticho v kouzelné bílé krajině ještě působivější…“
A jak řekla, tak udělala. A bylo to ještě lepší, než jsem čekala =)

Všechno to letos začalo tím, že u nás vůbec nebyl sníh a já si přála pořádnou zimní pohádku. Navíc Chilli má vždycky takovou radost, když muže skákat do závějí, takže jsme jí nějaké zařídit museli. A když jsme plánovali, kam bychom mohli zajet, vzpomněla jsem si na tenhle svůj víc než rok starý nápad. A tak jsme vyrazili.

Pryč od všeho

Jako vážně. Jestli máte chuť si od všeho odpočinout, vyčistit si hlavu a na alespoň malou chvilku se prostě jen tak toulat, tohle je to pravé místo. Tady opravdu nikoho nepotkáte, a pokud vám bude sněžit jako nám, uslyšíte sníh dopadat na čepici a na jehličí stromů a křupat pod nohama.

Mám vždycky takovou radost, když se nám poštěstí procházka bez ostatních turistů. Najít místo, které je na chvilku jen vaše, to je pro mě prostě super pocit.

Když jsem viděla ty krásné závěje, které mi u nás celou zimu chybí, svádělo mě to do nich skočit a udělat andělíčka ve sněhu. No a ani téhle myšlenky jsem se nemohla zbavit, a tak jsem do té bílé peřiny nakonec skočila. Výsledek najdete dole mezi ostatníma fotkama ;-)

Hlavně pryč od snowboardistů

Výlet začněte u nádraží v Perninku, kde se dá krásně zaparkovat a vydejte se do kopce po žluté turistické značce. Pozor, hned vedle nádraží je sjezdovka a upozorňuju na ní hned ze dvou důvodů. Jednak se jendá o zajímavý unikát, je totiž rozdělená na dvě části želeniční tratí, takže když se řítíte z kopce na lyžích, musíte dát přednost vlaku =) . Druhak to znamená, že je potřeba, si hned po vystoupení z auta připnout psa na vodítko. Aby se vám nepovedlo procházku zahájit podobně jako nám, kdy smečka vyděsila snowbordistu =-/

Dál pak pokračujte podle mapky níže, vodítko budete znovu potřebovat až na konci okruhu, kde kousek cesty vede po silnici (turistické trasy totiž byly v jedné části zapadané).

Procházka má 10,5 km, v zimě to pro nás bylo akorát. Ale je možné tu udělat i delší výlet, třeba ten, který  jsem doporučovala v tom podzimním článku, ten byl 18 km dlouhý.

Připomínám, že cesta vede pryč od všeho, tak si nezapomeňte vzít nějaké jídlo a pití (pro sebe i pro psa).

Klára + Chilli

 

 

Napsala Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *