Probouzíme se do upršeného rána. Takhle jsem si teda dovolenou v mojí milované Itálii nepředstavovala. Ale nebyla bych to já, abych, navzdory nepřízni počasí, nevymyslela náhradní program =) Takže venčím Chilli, koukám, jak se po nebi honí mraky a přemýšlím, co si počít. Když v tom mi najednou svitne, nebo spíš na obloze svitne. A je rozhodnuto, vyrážíme támhle na tu horu, tam to vypadá, že je pěkně =)

Tou horou je Monte Baldo, která se tyčí nad městečkem Malcesine u Italského Lago di Garda. Do nadmořské výšky 1740 metrů je možné vyjet lanovkou. Obousměrná jízdenka pro dospělého stojí 22€, juniorská (14 – 18) 15€, dětská (děti do 14 let vyšší než 120 cm) 10€ a psa na vodítku a s košíkem přepraví za 5€. Košík je možné si půjčit za zálohu 10€.

My ale nahoru pošlapeme

Chvíli přemýšlíme, jestli si alespoň do jednoho směru nepomoci lanovkou. Nápad ale nakonec zamítáme. Mám ráda, když je výhled za odměnu =)

Auto tedy necháváme u prostřední stanice lanovky ve výšce nějakých 550 metrů nad mořem a ťapeme vzhůru. Cestou se míjíme s kulhajícími turisty se zavázanými nohami a odřenými koleny. Napřed si říkám, co je to za výpravu, takových pomlácených lidí.  Pak ale Chilli předvede kreaci, při které mi dochází, kde je zakopaný pes. Vyznačená trasa po dešti pěkně klouže! Aspoň bude sranda. Uzavíráme teda sázky, kdo z nás nejvíckrát spadne, platí večeři (nebo co to bylo =) a pokračujeme dál.

Je pořádné horko a vlhko, takže postupně odkládáme svršky (později se ukáže, že budou zase potřeba) a ťapeme dál a dál, výš a výš. Vždycky se mi zdá, že už jsme skoro nahoře, že už za tou zatáčkou, nebo až vyjdeme z toho lesa, musíme být tam. A ono stále ne. V jednom místě se dokonce Chilli zastaví a stávkuje, už se nepokračuje (to jsem u ní ještě v životě neviděla), tak dáváme pár minut pauzu, občerstvovačku a za chviličku už se všem zase chce být na tripu.

Když si zase jednou myslím, že už jsme skoro nahoře, potkáváme českou rodinku, která jde proti nám a ptá se, jak je to ještě daleko dolů. A já na to, že dost, že odtud by to měli kratší vrátit se na lanovku a sjet v ní. Nejspíš si mysleli, že si dělám srandu, protože už prý schází pěkně dlouho…

Trochu mě vyděsili, ale nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu, vážně jsme byli spíš nahoře než dole a brzo jsme si už užívali krásného výhledu, kvůli kterému tyhle cesty podstupujeme =)

Mlha za odměnu

Když jsme pak došli úplně až k horní stanici lanovky, rozprostřela se kolem nás pořádná mlha 😀 Tak jsme si v restauraci dali polévku a sedli si ke stolu u okna, abychom viděli, až se udělá líp. Chilli nám okamžitě vytuhla u nohou a dokonce začala chrápat 😀 My pozorovali, jak se po obloze honí mraky a rozmýšleli se, jestli počkáme na lepší počasí, nebo vyrazíme zpět v tomhle.

Samozřejmě jsem chtěla čekat. Když už jsme podstoupili takovou cestu, zasloužíme si ten můj „výhled za odměnu“. Kvůli času jsme se ale nakonec rozhodli jít hned a nečekat a dokonce se rychle udělalo znovu hezky a vylezlo sluníčko =) Cesta zpět rychle utíkala, vedla lesem přes další krásné vyhlídky a byla zase uklouzaná, takže o zábavu jsme měli postaráno =)

A nejlepší na tomhle výletu bylo to, že když jsme dorazili zpátky k jezeru, bylo nádherně a mohli jsme se po náročném výstupu osvěžit a zaplavat si. Hory a koupání, to je podle mě ta nejlepší kombinace! Doufám, že je před námi víc takových výletů =)

Klára + Chilli

Napsala Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *