Zalité sluníčkem, s výhledem snad až do Prahy, s mlhou, při které není vidět ani vlastní nos, mrazivé, nejlepší opalovačka, deštivé, jako kdybyste zrovna vylezli ze sprchy, hromy a blesky, co se jen tak z ničeho vyrobí přímo nad hlavou…to všechno jsou pro mě Krkonoše a všechno tohle počasí se mi od začátku roku podařilo v nejvyšších horách republiky zažít během mých čtyř návštěv.

Tento článek mám rozepsaný už od února! Stále mi ale připadal nedodělaný. Takže jsem ho postupně doplňovala a prodlužovala, až se z něj stal takový krkonošský seriál, zakončený jedním srpnovým víkendem, kterým jsme s Chilli doslova odstartovaly novou kapitolu našeho parťáctví.

Krkonoše jsou jedna z mých nejoblíbenějších destinací u nás. Je to proto, že je dobře znám a stejně mě vždycky překvapí. A taky proto, že je tu spoustu možností pro všechny nálady, výkonnostní i věkové kategorie a každý si tu přijde na své v létě i v zimě.

1. Jde se na knedlík

Můj letošní první výlet do Krkonoš byl z kategorie „na tripu bez Chilli“. Trávila jsem tu jarňáky s dětmi. Můj další koníček a oblíbená volnočasová aktivita mimo psa je totiž organizace akcí pro děti. A pak samozřejmě taky účast na nich =) A tento rok jsme se s DDM Ostrov Slaný vydali na hřebeny na Dvorskou boudu.

Jak já se těšila! Týden vysoko nad mraky, z pokoje výhled do údolí, západy a východy slunce a v neposlední řadě BORŮVKOVÝ KNEDLÍK jen 300 metrů od nás v Chalupě na Rozcestí (všem doporučuji, je to lahoda, které se nedá odolat) =)
Nooo realita byla trochu jinde…

Potom, co jsme se čtyřiceti dětmi vyšlápli až nahoru, užili si poslední paprsky zapadajícího sluníčka, se počasí nějak zvrtlo. Padla mlha, začalo sněžit, pršet, přišel orkán a vichřice a my zůstali téměř celý týden uvězněni na chatě…Horská služba vydala doporučení nechodit na hřebeny a moc toho nevymyslíte, když už na hřebeni jste. I takové umí Krkonoše být. Ještěže na přípravu knedlíků počasí nemělo žádný vliv =)

Poslední den pobytu se ale počasí najednou umoudřilo, a tak jsme si na pár chvil užívali sluníčka, výhledů a nádherného západu slunce =)

2. Klídek, pohoda a opalovačka

Na konci dubna jsme do Krkonoš vyrazili podruhé. Tentokrát to byl prodloužený víkend, který se neuvěřitelně povedl. Počasí bylo katalogové, a tak jsme mohli uskutečnit všechny plánované tůry po hřebenech. Užili jsme si výhledy ze zasněžených kopců do zelených údolí a zase si pochutnali na borůvkovém knedlíku na Rozcestí =)

Výchozím bodem pro nás byl Špindlerův Mlýn. Plán byl vyjet busem na Špindlerovku. U snídaně jsme ale tak dlouho rozjímali, až jsme ho nezvládli doběhnout. Ups =) Nahoru nás teda svezl taxík. Auto pro 8 osob stálo 400 Kč. Informace o jízdním řádu a cenách autobusu jsou snadno dohledatelné na webu města TADY.

Když jsme se slavně dostali nahoru ke Špindlerovce, směřovaly naše kroky opačným směrem než minule (výletu na Sněžné jámy si můžete připomenout TADY). Tentokrát byla naším cílem Luční bouda, Chalupa na Rozcestí a sestup zpátky dolů do města.

Letos v dubnu bylo na hřebenech ještě hodně sněhu, někde i pětimetrové závěje! Nekecám, posuďte sami na fotkách. Podle toho bylo potřeba vybrat i trasu, ne všechny totiž byly schůdné. Mám trochu paniku lavinových svahů, i když nebezpečí v danou roční dobu nehrozí. Takže jsem pečlivě plánovala, abychom se všem nástrahám přírody vyhnuli a skoro to vyšlo =)

3. Do třetice všeho … mokrého?

Přechod Krkonoš byla super promyšlená a naplánovaná akce, která se ale bohužel měla uskutečnit beze mě… =(

Měla to být příprava na akci „Přechod Alp“, která leží připravená v šuplíku a zatím mi taky není přána. Jednou o tomhle výletu ale napíšu!

Zpátky ke Krkonoším. Na tenhle trip nás jednoduše měla jet velká parta. Taková byla moje idea. Kamarádi ochotní plahočit se s krosnou na zádech po horách ale postupně ubývali, až jsme zbyli jen čtyři a pes. „Nevadí, užijeme si to i tak a všichni nám budou závidět krásný fotky a zážitky z cesty.“ A ty budou určitě stát za to, protože předpověď počasí se z přijatelné pomalu měnila na extrémní, jejej.

Dva dny před cestou jsem skončila v posteli. Uklidňovala jsem se tím, že je to jen nějaké nastydnutí a určitě to přes noc vypotím…Nejpozději přes tu další noc…Dobře, dám tomu ještě jednu noc, vycházíme přece až ráno. Já to prostě dám za každou cenu!

A tak jsme vyrazili ze Špindlerova Mlýna na Labskou boudu. I počasí vypadalo dobře. Paráda, štěstí je naší straně =) Radost nás přešla, jen co jsme se přehoupli přes první kopec. Přímo nad místem, kde byl cíl první etapy, se tvořily těžké černé bouřkové mraky. Napřed jsem se chtěla na vrcholu zastavit na svačinku. Když jsem si ale uvědomila, že na holém hřebeni jsme asi nejvodivějším předmětem široko daleko my, a že nás doprovází pes, který se bojí hromů, přidali jsme do kroku.

Po příchodu na chatu jsme sušili promoklé oblečení a já zamířila do postele. Předpověď na zbytek cesty byla čím dál horší a bylo jasné, že já pokračovat nemůžu… =(

Slavnou výpravu dokončili, počasí navzdory, jen dva členi expedice a zážitků mají požehnaně! Bouřka u pramene Labe, bouřka na Dívčích kamenech, Bouřka na Sněžce…rozhodně mají o čem vyprávět =)

Kdyby někoho tahle cesta inspirovala a chtěl ji napodobit, tady je náš itinerář (přesná trasa dole pod fotkami):

  • 1. den: Špindlerův Mlýn – Labská bouda: 8,9 km
  • 2. den: Labská bouda – Špindlerova bouda: 10,1 km
  • 3. den: Špindlerova bouda – Malá Úpa: 15,6 km
  • 4. den: Malá Úpa – Žacléř: 14,3 km

Abych nezapomněla, nocování na Labský boudě je zážitek. Dokonce i když vám není hej a venku prší to stojí za to. Se psem bez problémů a venčení u vodopádů je prostě pecka =)

4. aneb Hurá akce bývají nejlepší

A máme tu srpen, volný víkend před námi a já vymýšlím, jak s ním naložit. Shoda náhod (nebo řízení osudu?) mě přivádí na stránky klubu agility, kde úplně nahoře leží informace o budoucím závodě ve Svobodě nad Úpou. Že bychom to zkusily? Vždyť už umíme všechny překážky (neumíme, ale měla jsem asi zatměno). Následuje: ano – ne, pojedeme – zůstaneme doma, jo – emmmm, ještě to promyslím, není moc času, noooo, tak v pátek vyrazíme tím směrem a necháme to na osudu. Oficiální přihlašování už skončilo a já musím napsat orgánizátorovi. Uvidíme, co odpoví.

V sobotu si teda děláme výlet na Černou horu. Je to tu moc pěkné. Dřevěné chodníčky přes rašeliniště mě asi bavit nepřestanou a výhledy na nejvyšší části Krkonoš jsou odtud pohádkový. Chilli se tu naučila sbírat borůvky, takže po chvíli vypadala jako čau-čau s fialovým jazykem =). Během letního víkendu je tu poměrně dost lidí, ale úplná hrůza to není. Cesty vedoucí z Černého Dolu jsou vytížené nejmíň, takže pro klidnou procházku doporučuji jít odtud (směrem nahoru jsme nepotkali nikoho a při sestupu dolů jen jednoho pána).

V podvečer jsme ještě stihli návštěvu nové Stezky korunami stromů v Jánských lázních. Jestli se na ní taky chystáte, zamiřte sem až k večeru, kdy je tu jen pár lidí. Jinak tu od rána až do přibližně dvou hodin před zavíračkou narazíte na dlouhé fronty. Hlavně teď v létě je to psycho. Chilli jsme sem nebrali, nechali jsme jí odpočívat v hotelu. Na rozhlednu psi nesmí a je potřeba je nechat dole před vstupem v připravených boudách. A i když je Chillda v kennelce zvyklá, představa, že jí tu nechám samotnou se mi nelíbila a naříkající mazlíčci mi moje přesvědčení jen potvrdili.

Stezka je moc pěkná, oproti té na Šumavě je tu víc naučných zastávek a dokonce i pohled pod kořeny stromů (ten byl opravdu zajímavý a doplněný vtipnými texty). Poloha a výhled je mi ale sympatičtější na Lipně. Nejspíš proto, že k ní nevede silnice a proto na mě nepůsobí tak přeplněně.

A jak to dopadlo s těmi závody?

Večer na mě čekal e-mail: „Počítáme s vámi.“. Pomoooc, panikááá!!! Najednou mi dochází, že neumíme všechny ty překážky, a tak se celou noc modlím, aby nám nepostavili houpačku. V neděli ráno přijíždíme do Svobody nad Úpou a já předstírám, že nejsem žádný trémista. Chilli se chová jako profík, jakoby to všechno dávno znala. Běžíme hned první a na startu se mi třesou nohy. Přiznávám se, tady už jsem nervózní byla a né málo. Jakmile ale míjíme první skočku, všechno ze mě padá a už se soustředím jen na nás dvě a je to parádní! Výsledkem je velký potlesk publika (do mikrofonu pořadatelé vyhlásili, že je to naše úplně první zkušenost), čtvrté místo z deseti psů a nejrychlejší čas (Chillinka předběhla dokonce všechny borderky!)! Nemůžu tomu věřit, takový parádní výkon! Škoda jen mého zmatkování v cíli, kde jsem kvůli své zmatenosti upadla a Chillda, která se mi chtěla vyhnout shodila laťku =-D haha, škoda že z toho není video =-D
Ale příště se na nás těšte, rozhodně máme, co ukázat =)

Víkend jsme zakončili stylově, procházkou po Jánských lázních a poobědváním borůvkových knedlíků. Mňam!

Klára + Chilli

 

 

 

 

 

Napsala Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *