Alpy jsou moje oblíbená destinace. A tak jsme s Chilldou vyrazili objevovat ty německé.

Na základě tipů a doporučení od známých a kamarádů jsem vybrala destinaci Königssee. Bydleli jsme v obci s názvem Schönau am Königssee v Stoll´s Sporthotelu. Personál tu za příplatek miloval naší „border kolii“ a snažil se mluvit česky, to mě vždycky potěší. =)

Cesta na vrchol

Jenner nešlo v okolní krajině přehlédnout, koukali jsme na něj přímo z hotelu. V našem rozvrhu nemohl chybět, a tak jsme začali plánovat. Doporučuju si v infocentru opatřit zdarma přímo leták s mapkou hory, kde jsou vyznačeny všechny možné stezky v okolí vrcholu. Některé dokonce nebyly ani v online mapách.

Je spousta možností, jak se dostat nahoru:

  • Jít rovnou pěšky od spodní stanice lanovky (už odtud je cesta značená)
  • Jít od prostřední stanice lanovky (lze sem vyjet i autem)
  • Nechat se vyvézt až nahoru a absolvovat sestup

My jsme zvolili druhou variantu a výlet začali na parkovišti Hinterbrand nedaleko prostřední stanice lanovky. Přímo odtud je trasa krásně značená a na tabulce je vždy uveden i orientační čas dosažení daného cíle.

Po jedné svačinové přestávce a pauze na oběd v restauraci Jennerbahn pod vrcholem jsme vyšlápli až nahoru na Jenner (1 874 metrů nad mořem). Měli jsme štěstí na počasí. Výhledy shora na jezero Königssee byly peckový a kolem nás tu lítali velcí černí havrani. Chilldu sice rozčilovali, ale mně se to líbilo, dotvářeli atmosféru.

Sestup a závěrečná koupačka

Cestu dolů jsme si naplánovali tak, že horu obejdeme a bylo to dobré rozhodnutí. Vyhnuli jsme se většině turistů a šli téměř úplně sami. Potkávali jsme jen stáda krav, která se pásla volně podél cest a poslouchali zvonky uvázané kolem jejich krků. Prostě pohodička… =)

Vzali jsme to přes restauraci Schneibsteinhaus a Enzianbrennhütte (tady mají fakt dobrý štrůdl) zpátky k prostřední stanici lanovky. Odtud jsme si ještě trochu zašli k jezírku Beschneiungsbecken, což bylo vážně parádní zakončení výletu. S Chilli jsme se tu obě zchladily, pecka. =)

Pár informací na závěr:

  • Cesta, kromě krátkého úseku od parkoviště k lanovce, vedla mimo silnice
  • Vodítko jsme použili jen mezi horní stanicí lanovky a vrcholem (tady bylo opravdu hodně lidí)
  • Vodu pro psa není potřeba brát, všude je dost horských potoků. Je ale třeba myslet na sebe, ve spoustě restaurací totiž neteče z kohoutků Trinkwasser =)

 

Klára + Chilli

Napsala Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *