Někdo má narozeniny

Chillinka má narozeniny! A já na její počest připravila další trochu víc osobní příspěvek o tom, jak jsme si padly do oka a jak se to všechno před třemi lety stalo. No a rovnou využiji příležitosti a připojím pár rad jak by si měl člověk (podle mě) parťáka vybírat, na co se zaměřit a jak se zorientovat. Ať z mého vyprávění taky vyplyne nějaké to ponaučení =)

Všechno nejlepší Chilldo, ať i v tom dalším roce zažiješ spoustu srandy na pěkných výletech, ať si stále veselejší a hlavně hodně zdravá!

Pěkně od začátku

Vezmu pěkně hezky popořadě, dlouhou verzi příběhu, jak máme u nás v rodině ve zvyku =) Za sedmero horami a sedmero řekami, ne zas tak úplně dávno, žila, byla jedna holčička, která měla ráda všechna zvířátka na světě. Nejradši by si domů nastěhovala celý zverimex, ZOO, nebo úplně nejlépe veterinární ordinaci a z celého srdce toužila po psovi. Jenže měla alergii, docela silnou, a tak jí rodiče ze strachu o její zdraví místo pejska dovolili želvu. S Kiki byla občas docela i zábava, ale velké psí přání se neměnilo.

Když se pak táta jednou během vánočních svátků objevil ve dveřích s černou chlupatou koulí v zádech, byl to splněný sen! Ta čuba se k němu prý přidala sama, připomínala špice a byla prostě kouzelná. Se ségrou jsme jí hned pojmenovaly Lejdy (ovlivněné filmem Lady a Trump =) ). S ohledem na její neznámý původ by se spíš hodil ten Trump, ale což.

No jo, ale co moje alergie? V noci se nejspíš kvůli psím chlupům minimálně udusím… Nedokážu říct, jestli jsem si to ze strachu, že o nového člena rodiny zase přijdeme, vsugerovala, nebo na mě zapůsobil ten blízký kontakt s alergenem, ale od té doby už na srst alergii nemám =) ani na peří, prach, roztoče, a kdo ví, co všechno ještě dalšího! Lejdynka mě prostě uzdravila =)

Zní to jako šťastný konec pohádky? Myslím, že je to spíš povedený začátek!

Cesta k vysněnému kamarádovi

Když Lejdynka po šestnácti letech odešla (zrovna v těchto dnech tomu jsou už 4 roky), zůstali jsme na krátký čas bez domácích mazlíčků. Ale nemohlo to tak být na dlouho, hlavně pro mě ne. Bez psa jsem si život nedokázala představit. Začala jsem sjíždět stránky útulků a organizací pro zatoulané psy a hledala nějakou černou kuličku, které zase budeme moci pomoct.

Situace u nás doma se ale změnila. Přestěhovala jsem se, začala jsem běhat a s tím vším přišla i revize zadání. Tak zaprvé, musela jsem začít prosit a přemlouvat na jiných místech (do krásného nového bytu se chlupatá příšera neprosazuje snadno). A za druhé, chci parťáka do lesa, který se mnou udrží krok.

Do oka mi padl australský ovčák. Ani moc malý, ani moc velký, ani moc chlupatý, ale ani krátkosrstý, páníčkovi neutíkající, chytrý a hlavně plný energie! A tak jsem si o jednom takovém tajně snila.

Nejlepší dárek má chlupy

A pak, když to člověk vůbec nečeká a s ničím už nepočítá, se to stane! Narozeninový dárek, který říká, že bych svým plyšákům mohla pořídit živého kamaráda! Kdyby jenom tušily, jak s nimi zatočí =)

Takže já mám jasno, bude to australák.

„No ty ses zbláznila, tak velkýho psa do bytu?“.

Následovala asi miliarda kol přehodnocování, studování atlasů psích plemen, zjišťování podrobností, preferencí okolí a znovu a znovu se vracení k tomu jednomu vysněnému plemeni.

Už se na tebe těšíme hodná Wembley

Nakonec už asi bylo potřeba, aby zasáhl osud. A tak všechno vyřešil jeden sen o hodném štěňátku australského ovčáka jménem Wembley, které spořádaně sedělo v kuchyni.

Neváhala jsem ani minutu (co kdyby došlo ke změně názoru) a rychle začala obepisovat chovatelské stanice a zjišťovat, kde mají štěňátka. Chtěla jsem blue merle fenku s ocasem. Hahaha jak hloupá jsem byla. Samozřejmě jsem sledovala i rodiče a pátrala po zdravotních výsledcích (aspoň něco). I tady se teď ale musím pozastavovat nad tím, jak naivně a důvěřivě jsem k tomu přistupovala.

Pak už to šlo ráz na ráz. Byla jsem v kontaktu s několika chovateli, promýšlela a zvažovala, až mi jednou přišla odpověď na jeden z mých e-mailů i s fotkami. Tady už mě zaujala Chilli. Chovatelka si přála nové majitele napřed vidět a mamka mě postrčila, ať tam hned jedu. Druhý den jsem si teda udělala výlet a můj svět se trochu pootočil =)

Láska na první pohled

Když jsem Chilli viděla, nešlo jinak. Bylo jedno, že nemá ocas, že není modrá, že bude veliká, a že se pro ní vůbec nehodí jméno Wembley… Prostě to byla ona, bylo rozhodnuto!

Mám obrovské štěstí, že, i přes mojí naivitu a hloupost při výběru z té mini myšičky vyrostla pro mě tak skvělá parťačka. Dneska už bych postupovala úplně jinak.

Tak jo. Tohle je můj příběh. A jakej je, nebo bude ten váš?

Jak vybrat nejlepšího kamaráda

Jestli se zrovna nacházíte někde o pár odstavců výš a zvažujete pořízení psa, tohle se vám může hodit. Sepsala jsem tři jednoduché kroky, se kterými byste, když je dodržíte, neměli šlápnout vedle.

Nebudu se tu pouštět do diskuze, jestli si pořídit psa s průkazem původu, nebo bez. Já mám jasno. Buď útulek, nebo pes s rodokmenem.

A tady už jsou moje tři rady pro výběr čtyřnohého kamaráda:

1. Rasu vyberte podle povahy, ne na základě vzhledu

Já vím, budete se na něj koukat následujících patnáct let, takže se vám nemůže hnusit. Ale hlavně s ním ty dlouhé roky budete muset žít, proto je potřeba, aby svým temperamentem odpovídal vašemu životnímu stylu. A ideálně se i na nějakého zástupce plemene zajeďte podívat, ať vidíte, jak se chová, a jestli vám vážně „sedne“. Většina chovatelských stanic vás ráda přivítá a jako bonus zodpoví všechny všetečné otázky.

2. Obraťte se na poradce chovu

Když už máte favorita v plemeni, obraťte se na někoho, kdo se v dané rase vyzná a ví, o čem mluví. Kdo má přímo s těmito psy zkušenosti a dokáže dát vašemu hledání směr. Věřte mi, nebudete litovat. Pokud neznáte nikoho, kdo by dané plemeno měl, na webových stránkách konkrétní rasy najdete kontakt na poradce chovu. Nebojte se jim napsat, od toho tu koneckonců jsou. Poradí se vším od výběru chovatelské stanice, přes informace o nemocech a na co si dát pozor, vybere pro vás vhodný chovný pár a spoustu dalších věcí.

3. Konkrétního jedince (znovu) vybírejte podle povahy

Přímo chovateli sdělte všechny představy o vašem budoucím životě se psem. Jak bude vypadat váš běžný den? Kde bydlíte? Budete sportovat? Máte děti? Jsou už v rodině nějací jiní mazlíčci? A jaká je vaše představa o povaze? Chcete rebela, nebo spíš kliďase? Na základě odpovědí na tyto otázky by vám měl přímo chovatel vybrat ideální štěně pro vás. Protože on je všechny zná. A když vám řekne, že teď se to ještě nepozná, že je potřeba pár týdnů počkat, až štěňátka povyrostou a projeví svojí osobnost, zajásejte a rádi počkejte. Našli jste totiž člověka na správném místě. A věřte mu, zase nebudete litovat.

Klára + Chilli

PS: Za fotky Chillinky děkuju Foto Katka Hejretová

A na závěr pár střípků z rodinného alba s Lejdynkou =)