Tenhle sport zatím ještě neexistuje (nebo aspoň myslím) a nejspíš nějakou dobu ani existovat nebude. Byl by totiž dost nebezpečný a jen blázen by se nechal táhnout psem na bruslích, na kterých se blbě brzdí, i když je řídíte sami. Ale přes to (za tohle mě ukamenují všichni cyklisti) se tenhle sport se psem dělat dá a ani u toho nemusí jít o život. Je ale potřeba se chovat ohleduplně a myslet na to, že pes vlastně na cyklostezku nepatří.
Ještě než jsem měla Chilli, bruslila jsem ráda a často. In-liny byly součást mé povinné automobilové výbavy, abych mohla vyzkoušet každou stezku, na kterou narazím. Když jsem si ale pořídila štěně, šel tento sport stranou, protože pes na cyklostezce je trochu noční můra. S Chilldou to ale táhneme nějaký ten pátek, takže už vím, že jaký si to uděláš, takový to máš a o psech to, podle mě, platí dvojnásob. A tak jsem si jednoho dne řekla, že to zkusím a ono to, světe div se, vyšlo.
Základní předpoklady
Jako první věc zvažte schopnosti vašeho psa. Pokud žere, pase, nebo nahání běžce, cyklisty, či bruslaře, bude pro všechny zúčastněné lepší napřed zapracovat na tom, aby se tohle nedělo. Třeba tak, že si k cyklostezce půjdete „jen“ sednout na lavičku a ukážete mu, že je to běžný ruch, který není potřeba nějak víc řešit. Odměníte ho, když bude kolem projíždějící osoby ignorovat, a pak se s ním zkusíte vedle stezky projít na vodítku, abyste si pro příště byli jistí jeho reakcí. Až tohle v klidu zvládnete, můžete směle vyrazit k dalším bodům.
Jedna z nejdůležitějších věcí je důkladný výběr in-line dráhy. A tím důkladným myslím se detailně zamyslet nad několika aspekty:
- Délka: pokud pes není zvyklý víc běhat, zvolte krátkou cestu. I dva kilometry můžou netrénované zvíře hodně vysílit. Je třeba si uvědomit, že i pokud se psem pravidelně běháte, tohle bude jiné, na bruslích jste totiž mnohem rychlejší, a tak pes celou dobu opravdu maká. Takže pomaluje začínejte i s trénovanými psy.
- Počet lidí: tady je to jednoduchá rovnice, prostě je potřeba aby se pes pletl co nejmenšímu počtu lidí (v nejlepším případě nikomu), takže – čím míň, tím líp.
- Povrch vedle stezky: vyberte cyklostezku, která vede lesem, nebo loukou. Je totiž ideální, když pes běží mimo samotnou cestu. Zaprvé se po asfaltu neběhá dobře, zvlášť když je teplo a je rozpálený, není to pro packy žádný šlágr. A zadruhé, když pes běží vedle, nikomu se neplete. Je potřeba vybrat povrch vhodný pro pohyb psa.
- Stín/slunce: tenhle bod trochu souvisí s tím předchozím. Pokud stezka vede lesem, nemusí pes běžet po vařící cestě.
- Voda: jestliže in-line dráha nevede podél řeky nebo potoka, je bezpodmínečně nutné vzít s sebou dostatek vody. Pes bude mít určitě velkou žízeň a je potřeba na to cestou myslet a dělat časté přestávky na pití. Nikdy jsem to neměřila, ale odhaduji, že my je děláme tak po 1,5 kilometru, to máte na bruslích natošup.
My už pár stezek s Chilli vyzkoušeli a nejvíc mi vyhovuje jedna kousek od nás, která spojuje obce Ješín a Velvary. Je dlouhá tři kilometry, takže šest (když jedete tam a zpátky). A téměř nikdo sem nechodí! A to je to tajemství. Nikoho tu neobtěžujeme a nikdo neruší nás. Chillda tady může běžet na volno a je to neskutečná pohoda. Jediná nevýhoda této dráhy je, že vede mezi poli, a tak tady není žádný stín, takže se musíme častěji občerstvovat a vybírat spíš zamračené dny.
Výbava
Základem je dobře padnoucí postroj. I když Chilli někdy běhá vedle mě bez vodítka, vždy jí kšíry dávám, protože nikdy nevím, kdy jí budu potřebovat připnout a na obojek bych jí v tomhle případě nedala. Pes může nečekaně cuknout, začít tahat a všechno tohle je hodně špatný nápad pro psí krční páteř. Nehledě na to, že ani pro dýchací ústrojí to není žádná hitparáda (zkuste si běžet a u toho být přiškrcený obojkem).
Postrojů jsme vyzkoušeli už hodně a teď používáme Line od Non StopDogwear (máme tu starší verzi) a můžu ho jen doporučit. Skvěle sedí, Chilli na něm nekašle, nikde jí nedře a tah je dobře rozložený. Teď mají nový model, a ten mi přijde ještě o něco lepší, výrobce už na něm vychytal i ty drobnosti, které se mi nezdají u první řady.
Další důležitá věc je vodítko. Tady je to trochu k diskuzi. Vzhledem k tomu, že mi přijde nebezpečné nechat se na bruslích táhnout, beru si vždy dlouhé vodítko, na kterém může Chilli běžet dál ode mě tak, aby se nepletla pod nohy a nemusela jsem se bát, že se o ní přerazím. V našem případě je to navinovací flexina. Přijde mi ideální, protože se nikde neplete, navíjí se podle toho, jak daleko/blízko je pes, a tak se nemusím bát, že se mně, nebo někomu dalšímu na stezce šňůra připlete do cesty. Pokud se táhnout necháte, bylo by určitě vhodně vodítko s amortizérem, který pomáhá tlumit cuknutí. Ale v kombinaci s bruslemi mi to přijde sebevražda a já bych jakékoliv krátké vodítko nedoporučovala.
A dál znovu připomínám veledůležitou vodu a misku na pití.
Pes a brusle v praxi
My to děláme tak, že si Chilli připnu na flexinu (navíjecí vodítko) a pomalu u ní jedu. Snažím se, aby neběžela po asfaltu, ale vedle na pro ní vhodnějším terénu. Na začátku je potřeba rychlost přidávat postupně, počkat, než se pes zahřeje a ne rovnou vypálit. A taky, když jsme s in-liny začínali, jsem jí vždycky nechala rozkoukat se a si zvyknout, že mám na nohou brusle a hýbu se jinak, než obvykle.
Na vodítku netáhne, mám ho proto, abych Chilli v případě potřeby měla pod kontrolou. Když na stezce nikdo není, nechám jí běžet na volno vedle mě. Když vidím, že se k nám blíží jiní bruslaři nebo cyklisti, zavolám si jí k sobě a dávám pozor, aby nikomu nepřekážela a nikoho neomezovala. Je to opravdu důležité pro bezpečnost všech:, vás, ostatních lidí a v neposlední řadě taky samotného psa.
Nakonec zase postupně zpomalujeme, a pak nechám Chilli ještě vychodit, zatímco si sundavám brusle, abych jí nedávala do auta úplně zadýchanou.
Motivace
A proč to všechno dělám? Baví mě to, a když se chovám ohleduplně, můžu si s Chilli užívat i tam, kde bych si jinak myslela, že to nejde. Navíc je to skvělý způsob jak unavit psa, a jak zamakat na fyzičce nás všech.
Klára + Chilli
Napsat komentář