Autoturistika nikdy nebyla moc pro mě. Ale zase, když se potřebuju dostat z místa na místo a na cestě mezi danými dvěma místy se nachází jiné zajímavé místo, ráda udělám výjimku. A každému, kdo se vyskytne v okolí vysokohorské silnice vedoucí na Grossglockner, bych to doporučila taky.
Naše cesta směřovala přes Alpy od jezera Zell am Zee na jih. Na doporučení jsme to vzali po vysokohorské silnici Grossglocner Hochalpenstrasse. Moc jsem si od toho neslibovala, nanejvýš pár pěkných výhledů na nejvyšší horu Rakouska. Ale to co nás čekalo za vstupní branou, za těch 35 euro rozhodně stálo.
Napřed to vypadalo docela nevinně, prostě tady pojedeme jedno auto za druhým, budeme se vyhýbat cyklistům, a pak uvidíme ten ledovec. Jenže to jsem se spletla. Už po pár kilometrech bylo jasné, že to nebude jen krátký přejezd.
Z údolí jsme začali stoupat, nad námi obrovské štíty hor, místy ještě pokryté sněhem. Z ledových polí vytékaly potůčky, které se postupně měnily v potoky a cestou do údolí pak padaly jako mohutné vodopády. Jeli jsme výš a výš a já byla nalepená na okýnku.
Zbytek cesty pak už vypadal asi takhle: „Zastav! Zastav!“, přibližně po každém otočení volantu.
Serpentiny a vyhlídky
Silnice je jedna zatáčka za druhou, nic pro slabší žaludky. Jestli je to zážitek pro motoristy, nedokážu posoudit. Podél trasy se každou chvíli objevují odpočívadla s krásnými výhledy, kde se dá jen na chvíli zastavit a udělat pár fotek. Nebo z nich vyrazit na nějakou kratší, či delší tůru po pěšinách, které odsud vždy vedou a nabízí spoustu možností, kam se vydat.
Nejznámějším a turisty nejvyhledávanějším místem je vyhlídka Kaiser Franz Josef Höhe, která se nachází ve výšce více než 2 300 metrů nad mořem. Odsud je krásně vidět hora Grossglockner a mohutný ledovec. Pro tůru k němu je toto místo dobrým výchozím bodem.
Malá zajímavost a drb ze zákulisí. Slyšela jsem, že se snad vyhlídka jmenuje po Franzi Josefovi proto, že se sem vydal na tůru se svojí ženou Sisi, která byla vášnivá turistka. Ta ale takhle vysoko kvůli těhotenství nevylezla a zůstala čekat o něco níž. Místo s krásným výhledem tak objevil císař sám a pojmenoval ho po sobě.
Je tahle cesta vůbec vhodná pro psa?
Na začátku července a v krásném počasí bylo na silnici opravdu hodně aut, motorek i cyklistů. Překvapení pro mě bylo, že davům lidí na odpočívadlech se dalo vždycky snadno vyhnout. Ona totiž většina turistů jen vyleze z auta, udělá pár fotek a frčí dál. Takže stačilo jen poodejít kousek od parkoviště a už jsme byli téměř sami a mohli Chilldu pustit z vodítka. Ta pak řádila v rychlých horských potocích a rozhlížela se, odkud stále slyší pískat sviště.
Jen u vyhlídky Franze Josefa, bylo opravdu hodně lidí, psů, motorek a celkově velký šrumec. Takže tady jsem Chilli držela zkrátka.
Jinak je potřeba myslet na to, že takhle vysoko bude dobré se přiobléct. Mně byla zima i v bundě hlavně proto, že tu hodně foukal vítr.
Tip na výlet pro mě
Já si z celého přejezdu odnesla tohle: „Sem se chci vrátit a vykoupat se tu pod vodopádem“. V hlavě už mám plán. Vydat se k ledovci směrem od jihu. Pěšky. S batohem na zádech. Údolím daleko od silnice. Tak snad jednoho dne přibude článek o tom, kudy jít a kde spát, s úvodní fotkou z tůňky u toho vodopádu =)
Klára + Chilli
Napsat komentář