První sníh

V den, kdy začínám psát tento článek, u nás padal první letošní sníh. Loni jsem začátek zimy trávila ve Špindlu a ve sněhové nadílce se poprvé prošla tam. Přestože byla polovina listopadu, do půlmetrových závějí jsme úplně připraveni nebyli. O to víc teď na tuhle zimní procházku po hřebenech Krkonoš vzpomínáme =)

Ve Špindlerově Mlýně jsme byli na víkend, a když jsme v pátek večer přijeli, panovalo spíš podzimní počasí. Teploty nad nulou, žádný sníh a lehce mrholilo. Byli jsme celkem překvapení, když jsme se probudili do mrazivého pocukrovaného rána.

Líbí se mi, jak vzduch voní, když napadne sníh

Takže jsem si užívala hned ranní procházku =) Byla ale docela zima a ne všichni účastníci naší výpravy mi věřili ty řeči o krutém mrazu tam venku. Když jsme autobusem dojeli na Špindlerovku (přepravují  psy a poplatek), kde byly půlmetrové závěje, ukázalo se, že by bývalo nebylo od věci poslechnout mé dobré rady a obléknout se víc =)

No co, jsme tady, tak jdeme

Vyrazili jsme na krásnou hřebenovou tůru ze Špindlerovy boudy přes Dívčí kameny na Sněžné jámy. Za celou cestu jsme potkali jen pár lidí a Chilli s Lillčou řádily ve sněhu =) Cesta byla ale docela náročná. Ve sněhu po nevyšlapané stezce se nám bořily nohy a šlo se dlouho. Malou Lilly jsme museli dokonce i chvíli poponést, protože při každém kroku zapadla až po břicho.

Houstičky na Labské boudě

Zmrzlé a mokré nohy jsme zahřáli a usušili v Labské boudě. Doslova jsem se tam zula úplně do bosa a ponožky rozvěsila po topení =)

Ještě větší ostudu pak udělala Chillda, která se vevnitř počůrala! Proboha! Asi to měla z toho, jak celý den žrala sníh. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

Každopádně, jestli se ještě někdy do Labské boudy přes všechno to ponížení podívám, určitě si tam dám nějakou polévku s jejich domácím pečivem. Takové houstičky, jen tak někde nemají. Vážně stojí za to! A všem je doporučuju =)

Přes Vrbatovu boudu a Horní Mísečky jsme se zpět do Špindlu vrátili zmrzlí, mokří, zostuzení, unavení a plní zážitků. No a na letošní zimu už mám připravené nové boty do sněhu s kožíškem a Honzik pořádnou zimní bundu =D

Nezapomenutelná bouda U Bílého Labe

Další den jsme si dali menší okruh přes boudu U Bílého Labe. Stojí za to si tady dát aspoň čaj. Ne že by byl nějak zvlášť výjimečný. Důvod, proč doporučuju se tu zastavit, je místní nezapomenutelná obsluha =) Nedokážu popsat všechno, co jsme si tu vyslechli, ale hned první věta, kterou jsme od pána slyšeli na otázku, zda dovnitř smějí psi byla: „Jojo, smějí. Máme tu teda kočku, ale nebojte, ta je zavřená v KUCHYNI.“ =D
A to byl jen začátek. Hlášky z boudy U Bílého Labe používáme dodnes =)

Klára + Chilli